Ale k věci. Jak již dávno víte, můj muž je příslušníkem naší nenápadné Armády. Z, pro mě neznámého důvodu, dostal rozkazem kulturní zážitek.
Musím se vám svěřit, že už od začátku kulturního zážitku, resp. ještě než jsme vešli do sálu, jsem již přemýšlela, jak svoji "The Story" otitulkovat, aby byla pro vás přitažlivá a hlavně tématicky výstižná:D
Manžel tedy přišel s tím, že mám kontaktovat maminku, zda by nám na středu nepohlídala dítko, že se po dlouhé době podíváme mezi lidi a zažijeme taky nějaký ten kulturní zážitek. Mamka měla čas a já byla tedy zvědavá, co to bude. Jediné, co mi manžel řekl, bylo to, že to bude v Redutě a bude to koncert Ústřední hudby Armády České republiky. Zamyslela jsem se, zapátrala v řádce informacích, které uchovávám ještě v mém mateřstvím posedlém mozku a zjistila jsem, že si vybavuji tak max. dechovou hudbu. Prokristovyrány! No ale rozkaz zněl jasně.
Po dotazu na manžela, co si jako mám vzít na sebe a co budou hoši foukat do trubek, mi sdělil, že nemá ani ponětí, ale že on musí jít v uniformě, takže mu je to fuk. Po peripetiích se šatama na svatbu, mi toto ještě scházelo! Ale naštěstí jsem, ženy (popř. muži, pokud to někteří čtete), již šaty sehnané měla a tož, že je prubnu na tom koncertu. Krásné, lesklé, plesovo-divadelně-svatební. Prostě společenské a možná bych si v nich troufla i na nějaké to jednání, pokud to ovšem nebude trest, bo tam mám stejně na sobě fialkovo-tmavě modrý slušivý, teplý, už se párající, kvalitní talár od Blažka.....(úvaha na příště, jak by asi vypadalo reklamační řízení ohledně taláru a zda by mi nabídli odpovídající náhradu, neb na trest člověk musí a soudce by asi omluvu typu:"talár mám na reklamaci, sorry, odročíme?"nebral)
Tož jsme tam dorazili (mám vás zatěžovat povzdechy nad problémy typu: jak zavázat kravatu? čím vyčistit boty? košile patří do kalhot? jak, hergot, patří ty šňůry?). Před vchodem do Reduty se již nějaký foukač rozpaloval či rozcvičoval na cigaretce a zelenýma uniformama se to tam jen hemžilo. V předsálí to už byly i naše tmavě modré. Škoda, že mě můj muž s nikým nepředstavil, no ale už jsem zvyklá.
Sálek je to takový maličký, útulný, skrovný. Trochu mne překvapilo množství mikrofónů na tak malou místnost - je pravda, že mi humanisté, jsme v těch technických oborech opravdu profesionálové:) Tak jsme se usadili tak nějak šikovně-v případě stavu nouze použijeme nouzový nejbližší únikový vchod či východ. Následně přišel na jeviště/pódium pán, jehož jsem znala po hlase. I ten oblišej mi byl nějaký povědomý. No ony mne ty mikrofóny mohly trknout, ale byla jsem tak okouzlena těma uniformama s blýskavými odznáčky (manžel mnohé z nich vůbec neznal a vinu schvaloval na U.S. Army, že se jim AČR musí přibližovat a že ty staré označení už nejsou to, co bývaly).
Tož abych to nenatahovala. Byli jsme v přímém přenosu koncertu UHA ČR, který vysílal Český rozhlas 2. Dostali jsme pokyny, aby v rádiu nebylo ticho, byli nám představeni vzácní hosté - nějaký gumy z Oregonu či kde a představitelé kraje. (No k tomu se taky vrátím)
Koncert byl úžasný, ale nikdy bych na něj asi sama od sebe nešla. Melodie byly známé, chytlavé, jen s těmi operními či operetnímí zpěváky jsem měla trochu problém, doma by se to rádio dalo ztišit. Občas mi vadil i ten přehlušující zvuk trubek, ale co, jinak to byla paráda!
Odborník na hudbu nejsem, tož se vám tu nebudu rozepisovat o neskutečně rychlém hráči na mega velký xylofon, zpěváku, co vypadal, že se mu knoflíčky na hrudi v další sekundě rozletí na všechny strany a zpěvačce, co v obličeji vypadala, že každou chvíli porodí 8kg dítě....Víte, jak jsem měla ten problém s oblečením. V podstatě stejný styl oblečení měly vystupující zpěvačky, já a ještě jedna paní, která zdrhla v polovině-díky tomu, jsem si těch šatů všimla. Asi opravdu patřím do staré školy, i když za rok třicet, dle mého tolik není, co? Ostatní manželky, přítelkyně, partnerky popř. milenky vojáků na sobě měly většinou tygří tričko-halenky, leopardí až hadí vzory, kalhoty, jako by čekaly velkou vodu a téměř stejný střih účesu. Je pravdou, že 80% z nich se už se svým gynekologem o menopauze bavily, ale i tak. Oblečení jak do obchodu.
Ráda chodím v teplácích, vytahaných, děravých a momentálně jídlem poprskaných tričkách, ale ne na koncert, byť vysílaný rádiem.
Žádné komentáře:
Okomentovat