Chrastidlo - challenge u Didi

     No to zase Didi měla co vymyslet! Teda sorry, Verča. Chrastidlo jako podmínka pro challenge na Pretty Papers. Inu, zapojím se, výherce se určí losováním, tož uvidíme.

     Jak se vlastně takové chrastidlo dělá?

1. Asi 2 dny před vyhlášením challenge si koupíte v obchodě razítko, po kterém toužíte už dávno, ale bylo vám líto těch peněz. A zrovna už vás lítost přešla:)

2. Následně chcete razítko vyzkoušet s různými druhy razítkovacích polštářků (staz-on, versamark a distress). Natiskáte to teda všude možně, povybarvujete barvičkama, použijete glitry a další capovinky a necháváte ladem, schnout, trouchnivět.

3. Na blogu objevíte challenge a pod ruku se vám dostane natištěný obrázek. V krabici objevíte korálky a jdete dělat chrastidlo. Samozřejmě zjistíte, že nemáte pěnovku v celku, ale pouze po těch drobných čtverečkách a občas se vám stane, že máte chuť s tím praštit.

4.Vytvoříte chrastidlo a zjistíte, že vám ta pěnovka čouhá!!!Naštěstí na BigShotu vyřežete další rámeček a plcnete to tam, zakrýt, vše zakrýt!

5.V tajuplné krabičce objevíte šňůrečku, na kterou chrastidlo přivážete a ověšíte vánočními zvonečky. Paráda!

6.Po eufórii zjistíte, že razítko - chlapec rochnící se v podzimním listí a kulichem, šálou a rukavicemi - se vám k tématu challenge: Úlovky z cest, prostě nehodí..........

A tož se pustíte do tvorby dalšího chrastidla, kde pro změnu nešetříte na korálkách...

Just a note: Proč? Irenko, proč?

     Jsem jaká jsem. Komu se to nelíbí, ať se semnou nebaví. Tak to provozuji taky. Omylem jsem ovšem včera toto pravidlo porušila. Já nebohá!
      

     Vyrazily jsme s mamkou a Vítkem na procházku. Plán: procházka, možná trochu času, aby si poťapal sám. Mamka ho ale v parku čapla a šli si hrát na písek. My samozřejmě bez výbavy, neb na pískovišti jsme ještě nebyli.
      

     První dvě maminky - ochotně půjčily Vítkovy kbelíček, lopatičku a formičky na bábovičky. Sice ho nejvíce fascinovaly kamínky, které střídavě podával babičce a strkal do pusy, ale i tak jsem jim byla vděčná. Toto pískoviště bylo v pohodě. Děti - Matyášek a Tobíšek. Matky asi do 30let, si teda myslim. Vítek si pohrál a pak se vydal po čtyřech na cestu. Nu sbalily jsme ho a šly přes park na druhé hřiště. Ach jo.
      

     Tam dvě maminky. Jedna nám nevěnovala pozornost, nevím, či to bylo dobře či ne. Ovšem maminka druhá - na první pohled alá filda. Ale nijak zvlášť se neprojevovala. Vítek si vyzkoušel klouzačku, která ho teda nenadchla, ak jakýsik kolotoč, který, pokud jej chcete otočit, musíte roztočit vlastním sádlem (běháte jak trubky do kolečka než se vám začne točit hlava) a pak objevil pískoviště. Druhá maminka nám taky ochotně půjčila bábovičky a volala na svoji pěknou dcerušku (opravdu byla hezká!): "Pupinko! Pupísku......" asi přezdívka. Přemýšlela jsem, jaké jméno tak asi má, že by to byla třeba zdrobnělina. Patricie? Petra? Pche.....
      

     Pupísek ovšem udělala cosi, co se druhé mamince nelíbilo a přísně jí řekla:"To se nedělá, Aurélie!"........Uf.
      

     Krom toho její větší bratříček byl Kryšpín a tak trochu špindíra, nebo mu jen zapomněla utřít pusu po svačince?

      Ženy, prosím vás, dávejte svým dětem jména tak, abyste pak mohly těmi jmény i na ně volat!

Just a note: Jak hluchej k houslím

     Přeskakoval mi palec. Přeskakoval až jsem ho nemohla ohnout. Tu přišel pan doktor píchl do palce obstřik a kontrola, kvůli dovoleným za 2 měsíce. Tak co, kdyžtak mi upadne. Naštěstí se palec rozběhl a tak jsem si na kontrolu už šla s písničkou na rtech.
 

     V čekárně jsem si tak řekla, že ten pan doktor, že on je ortoped a tak asi do těch končetin vidí, že se ho zeptám, co to mám na zápěstí.
 

     Téměř 23 let chodím s hrčou na zápěstí. Pamatuji si, že před první třídou jsem byla u lékaře, který se zeptal, zda s tím můžu psát a jestli jo, tak nic. Tak nic. Mám hrču.
 

     Pan doktor přes končetiny po mé story ruku shlédl, mrkl na sestru, ta odněkud vytáhla jehlu, kterou mi pan doktor zabořil do hrče, po řádné desinfekci místa vpichu, vytekl průhledný gel a bylo po hrče. Aha!
No.....23let!

Sketch na srpen od Hurápapír

No srpnový sketch se stal mým velmi oblíbeným sketchem, abych vám pravdu řekla. Svůj projekt (viz níže) jsem sice už poslala, ale asi budu tvořit další stránky snad jen podle tohoto s použitím vícero fotek. (ať to taky mizne, vždyť naposledy jsem vyvolávala fotky 30.4.2013 a potřebuju něco na Project Life na říjnový Liberec!!)

A nyní mé dílo:

Detail:

p.s. objevila jsem v notebooku jakýsi program na úpravu fotek, tož to bude za chvilu jiný kafe:)

Kukač journal

 Tak jsem se konečně dokopala vyfotit první stránku svého rozpracovaného Kukač journalu. A tu je:

Literární deník: John Wray - Spodek (Lowboy)

     Jsem si zase něco vymyslila. Snažím se i během "dovolené" číst a tak jsem se rozhodla, že si zde budu zapisovat knížky, co jsem už přečetla. S největší pravděpodobností nebudu opisovat kecy na obale, ale napíšu si obsah knihy dle svého. Možná aby vás to také navnadilo (popř. odradilo) si dotyčnou knihu přečíst.

     Tak začínáme:

     John Wray - Spodek (Lowboy), přeložil Petr Eliáš, vydalo nakladatelství Plus v Praze v roce 2013

Kniha o 16letém schizofrenikovi Williamu (cosi, asi Henry) Hellerovi, který utekl z psychiatrické léčebny a domnívá se, že nastane konec světa, neb ten se neustále ohřívá. Jen on může zachránit svět, protože jen on má v sobě svět a, pokud jsem to dobře pochopila, zachránit jej lze pouze jediným způsobem. Jakým? To vám přeci nenapíšu. A i když se mu nakonec podaří dosáhnout cíle, "svět skončí v plamenech". 

     Samozřejmě, že během hledání cíle, se ho pokoušejí najít policista - resp. detektiv Ali Lateef a Williamova matka Yda Hellerová (původem Rakušanka), u níž na konci knihy detektiv objeví nečekané ( i když čtenář to už tuší tak nějak od prostředka knihy). Jo detektiv s matkou žádný techtle mechtle mít nebudou. Děj se odehrává z větší části v metru.

          Williho sice najdou živého, zdravého (až na tu schizofrenii a pár ran od pasáka a Emily), ale........ Nu, shledá se Yda opět se svým synem?

     Můj názor: ke knize jsem přišla úplně náhodou, a to recenzí z Mladé fronty Dnes. Úryvek z knihy byl kousek z první části. S obsahem to ale nemělo nic společného. Každopádně se mi konec zamlouval. Nebylo to úplně Kingovské, ale něco málo to do sebe mělo. Myslím tím ten konec. Děj v knize byl čtivý, jen kapitoly, co vypravoval William, byly takové bez čárek, teček, tož se v tom člověk trochu ztrácel, ale asi to mělo čtenáře navést k tomu, jak asi William přemýšlel. Nu, dobře.

     Knihu doporučuji.

    

    

U Kukače 2. – 4. srpna 2013

Tak jsme se opět sešly u Kukače....Už mám jedno „áčko“, tak jsem nechtěla přijít o další plkání, tvoření, prostě bytí s hoplkama, které jsou naladěni na jednu vlnu, která je překvapivě spojila ze všech koutů republiky. Vlna jménem scrapbooking.

Letos jsme vytvořily pouze komorní sestavu, a to: astala, Helge, Pampeliška, Tap a Vonver. S milovanými přívěsky: Honza, Kuba, Max, Terezka a Vítek.

Navzdory plánu vyrazit v 10:00 jsme vyjeli z Olomouce až v 10:30. Manžel totiž zapomněl vynést odpadkové koše, které by jistě v tom vedru pro nás na neděli připravily voňavé překvapení, a tak se zbytečně musel z auta vracet.

První cíl: Brno. Víťa usnul hned po vjezdu na rychlostní silnici. Ani „letištní plocha“ před Vyškovem ho naštěstí nevzbudila. Brnem jsme projeli v pohodě, bez kolon a mířili na Rosice. Nechtěli jsme riskovat kolony na D1, a tak že si projedeme Třebíč, Telč a hrozbu budoucího bydlení: Náměšť nad Oslavou.

Druhý cíl: oběd. Za Rosicemi se Vítek vzbudil a zvolila jsem tedy strategii rychlého nalezení místa k jídlu a možnosti přebalení syna. Za krátkou chvíli jsme dorazili do Náměště nad Oslavou a rozhodli jsme se, že to je to pravé místo k osvěžení se. I ejhle, objevila se na trase cedulka: Hotel Restaurant Bar Monaco.

Co vám mám povídat....Zastavili jsme na parkovišti. Peťa sbalil navigaci, schoval notebook, zavřel okýnka u auta a já sbalila pití, jídlo, malýmu čepici, vysvobodila Víťu z autosedačky, zamkli jsme auto a šli. No 5 minut jsme skákali kolem auta, než jsme mohli vyrazit směr Hotel RESTAURANT Bar Monaco. A že se posadíme venku (bůh ví, zda se vevnitř třeba nekouří). Manžel odchytil vrchního s dotazem, zda náhodou k těm proutěným křesílkům na terase by nebyla i dětská jídelní židlička. Vrchní se na nás pobaveně koukl a pravil: “My tu ale nevaříme.“ Manžel se tedy ještě zeptal, proč mají v názvu „restaurant“, když nevaří. Na odpověď ovšem vrchní nebyl asi dost erudovaný. Naštěstí to nebyl žádný blbec a poradil nám Motorest Na Vyhlídce 2km směr Třebíč.

Usadili jsme Vítka do autosedačky, manžel vytáhl navigaci, otevřel okýnka u auta,.....trvalo nám to méně než 5 minut, naštěstí.

K motorestu jsme dojeli s hladem ještě na uzdě. Motorest byl víceméně čistý, k mé radosti nekuřácký, obsluha ochotná a milá, toalety příjemné, přebalovací pult k dispozici, jen bych očekávala u umyvadla mýdlo. Teda doplněný dávkovač na tekuté mýdlo, ale lidi, nemůžeme mít vždy vše!

 Restaurace: menu Kč 69,- s polévkou, což je dle mého názoru slušná cena. Manžel volil opět vlastní cestu: guláš se šesti, ja. Moje volba padla na menu, neb obsahovalo vývar a kuřecí prsa se sýrem, šunkou (pardón, salámem) a smetanou a jaksi zapečené. Dle mého názoru to mohl jíst i náš syn. Polévka byla dobrá s nudličkami, kuřecím masem a občas i hrášek a mrkvička. Slané tak akorát. Druhé byl ovšem oříšek. Brambory se daly. Maso bylo obalené v čemsi, co teda asi mělo obsahovat tu smetanu a na povrchu toho čehosi byl salám a sýr. Maso jsem tedy musela vypreparovat z obalu, abych jej mohla podat Víťovi. Ale jinak chuťově to nebylo vůbec špatné. Vítek si neodpustil u oběda svoje prskání, naštěstí s prázdnou pusou.

Třetí cíl: a) Řípec b) zastávka k odpočinku. Nakonec vyhrála varianta b), neb po obědě v motorestu Vítek sice usnul, ale probudil se dřív, než v Řípci. Krom toho byl umrčený, tak jsme zastavili u benzinky. Peťa rezolutně prohlásil, že musí mít nanuk, tak jsme si sedli ke stolečku se slunečníkem a Vítkovi roztáhli deku, aby se i on protáhl.

Konečný cíl: Řípec. A tož jsme konečně dorazili do cíle. Dostali jsme občerstvení, pohoštění a měla jsem tu čest shlédnout Kukač journal 2012, který byl prostě dokonalý:) Počkaly jsme na Verču, ať jedeme všichni a mohly jsme vyrazit.

Kulturní vložka: nevím, zda psát y nebo i, když s námi byla naše drobotina z 80% tvořena muži. Budu se teda držet zlatého pravidla: ženy mají přednost.

V koloně jsme dojely k rybníčku. Tap hned zaměstnala mého muže přivazováním provázku – šňůry na prádlo. Ovšem netušila, že takto mého nosiče zavazadel odláká na dobu delší než krátkou! Ono se to totiž musí zavázat pořádně, aby těch pár hadříků ze šňůry nespadlo. Tím pádem provázkem málem přeřízl ty chudinky stromky, jež měly tvořit podpěru. (zrovna se ptám manžela, jak se jmenují „ty tyčky, co drží šňůru na prádlo“ a on na to:“Nevím, si to vygoogli...“)

Když jsme se ubytovaly a manžel sestavil deux ex machina – cestovní postýlku, dostaly jsme se k večeři. Masíčko bylo výborné a i Vítek dostal svoji dětskou porci. Tímto Tap ještě jednou děkuji!

Čas neúprosně běžel a nadešel čas spát – aspoň pro naše miminko. Zaúkovala jsem manžela, ať si užívá uspávání dítěte, já mám relax-tvořivý víkend. A my se pustily do kecání. Ovšem vedro a daleké cesty nás unavily, takže jsme to zabalily a šly spát.

Ráno nás probudily děti. Už si nepamatuji, do začal první „povídat“, ale holt děti jsou děti. SMSkou jsem probudila manžela, neb ten spal na samotce. To kvůli chrápání ;) Po přebalení, převlečení a nakapání kapiček Vigantolu jsme dorazili k připravenému snídaňovému stolu. Děkuji hoplky!

Tap nám připravila několik super překvapení. Stírací losy, které každý vyhrával!!!! Měla jsem šťastnou ruku a vytáhla jsem Scrabble a Ochranný oděv a Peťa si vytáhl Večeři v asijském stylu a Okružní jízdu kolem rybníku. Ceny jak se patří!

Poté vytáhla zlaté papíry, kdy jsem si během plkání chtěla zkusit něco netradičního. Měla jsem kolem sebe odbornice, které mi mohly vždy radou pomoci. Zmačkala jsem zlatý papír, potiskla Staz-Onem, přilípla obrázek, který bych nikdy nikam nepoužila. No chyba byla natisknout razítko na roh. Zcela jsem to pokazila a tak, že to zakryji ručně vytvořenými růžičkami. Nějak jsem to ušmudlala, nalepila. Chtělo to ale ještě něco. Takže jsem zlatý papír pocákala „Draky“ – alkoholovými inkousty, abych nějak docílila zelené barvy. Poté jsem vyrazila lístečky na vybraných místech a přilepila pod růžičky. Hotové dílko zde.

 

Hřebem dne bylo ale želé. Na to se nanášely akrylové barvy a různé obtiskávátka a pak se na to položil papír a vznikly kouzelné papíry! Rozhodla jsem se, že se z nich pokusím udělat svůj Kukač journal 2013. Ještě počkám, až mi holky pošlou fotky a jdu na to!

Hřebem mužské části dne byla ale štika! Velká a určitě by i dobře chutnala! Nerozumím sportovnímu rybaření, to se přiznám. A proto když Honza nebo Kuba vytáhli kapra, tak jsem se těšila, že toho už už zabijeme a bude ryba na večeři. No houbelec! Tak snad příště kluci!;)

A na co jsem zapomněla? Na balónkovou bitvu, na oslavu vysvědčení od Pampelišky, na sprchu z cisterny, na hejkala a hlavně komáry, můry a kobylky.

 

V neděli jsme posnídaly a rozjely se do všech koutů naší republiky. Navigace nám ukazovala dojezd v 13:30. Ale dojeli jsme až o 3 hodiny později. Důvod? Jihlava. City Park Jihlava. Kde jsme nejen poobědvali, ale jsem si nakoupila oblečení, nějaké DVD pro Vítka a drobnosti na scrap.

Hoplky díky za skvělý víkend. Jsem ráda, že jsem vás mohla opět vidět a budu doufat v příští rok. Snad v plné sestavě! Ahooooj......

Challenge na Pretty papers

     No a tady vám budu prezentovat svoje projekty do challenge na Pretty papers.

Pokud si dobře pamatuji, tak podmínkou byl embossing. Nejde to vidět, ale písmenka a razítko soviček jsou embossované pomocí Clear embossing powder.

Toto je stránka vytvořená myslím podle sketche od Ael.

Stránka s tématem Cirkus či něco podobného:)

Toto myslím bylo na téma Jaro.

Tady byla podmínka "okýnko". Tu to nejde vidět, neb neumím fotit, ale obě fotky jsou vespod čtverečkovaného papíru.

Tady byla podmínkou barevná paleta.

Stránka "Faux chalkboard". Přiznám se, že původně jsem tvořila stránku podle T.E.R.E.Z.K.Y. a ten černý čtvereček se mi tam i hodil.