Pro ty, co jste tu poprvé, resp. nevíte co "The Story" je, tož vám jen pravím, že toto jsou pravdivé zápisky z mého života. Jak napsala jedna moje kamarádka: "Já bych napsala co, kdo, kde, jak a ty z toho dokážeš udělat hotovou kovbojku."
Jo, jo. Koho by zajímal zážitek typu: "šli jsme k doktorovi a já se tak styděla za to, co řekl můj manžel." No uznejte sami! Takže publikuji níže jednu z mých "The Story".
Mnohé z vás mi po přečtení elaborátu o porodu, svatbách
a příběhů ze života (zkrátka "The Story") sdělily, že bych se měla
věnovat psaní. Je pravda, že napsání žaloby, návrhu na nařízení exekuce apod.
vydělá asi více, a tak jsem se rozhodla, že budu psát tu, ať se aspoň
zasmějete.
Je tma. 3:20 ráno. Z nějakého neznámého důvodu jsem vzhůru. Ne. Není to neznámý důvod. Já to, ženy, zjistila. Je to mateřstvím. Kdo nezažil, nepochopí. Kdo zažil, přikyvuje:)
čumím do stropu a říkám si (samozřejmě potichu), proč? Irenko, proč? A nyní nastává ta chvíle, kdy matka správně vytgušila, že se má probudit, neboť TO přijde.
Po mé levici postýlka se 7-mi měsíčním dítětem. Sleduji přikrývku v temnotě, která se ve spodní části nazvedává a slyším vrzání postýlky! Je to tu! Hemžení na matraci. Občasný náraz do šprušlí. A nyní oskarový výkon mého (promiňte, NAŠEHO) syna! Slyším mlask, mlask, mlask a ........PLONK! Dudílek vystřelen z malinkatých úst letí, letí, letí (řve Zadar do hlasné trouby) a bum už je na zemi. Marně přemýšlím, kdy se naposledy vysávalo a vytíralo. (Upozorňuji zde na "Se vysávalo, se vytíralo"!) Vyčkávám. Snad už jen nechce dudlat. Ach, bože, matko! Jsi stále tak naivní?! Tato akce je úmyslná! A Vítek začíná. "aaaaa.....eee-eee......". Nejsem si jistá, zda zpívá Podvod od bří.Nedvědů nebo rýmuje V komoře je myš. Další nárazy do šprušlí. Zvedám se a hledám marně dudlík na zemi. No nic musí pomoci můj přítel-mobil. Jako světluška nacházím dudel, samozřejmě kdesik pod postýlkou. Opatrně vstávám a odcházím do koupelny jej umýt. Dítě zatím pěje své árie. Aspoň že nebrečí:)
Přicházím do pokoje a svítím si mobilem. V postýlce nacházím rozjařené dítě, které mává ručičkama a směje se od ucha k uchu. Co, že vidí matku? Pche! Dudel je zpátky! Ztišuji árii dudlíkem a opět ulehám. Mlask, mlask mlask....už usíná.Hurá!
Po mé pravici můj muž. Nevím z jakého důvodu si myslí, že i když bydlíme v paneláku, je dobré vykácet půlku lesa a zrovna nyní chystat dřevo na zimu......není možné jej slovně napomenout. No nic na řadu přicházejí ruce a nohy. Žďuch, žďuch. "Co je?" probouzí se. "Chrápeš!" "Nechrápu!"
Je 3:35 poslouchám "řev" cirkulárky, sleduji blikající Nanny....usínám.
Ráno nacházím své dítě otočené. Místo nohou hlava, místo hlavy nohy. Vesele si kope do šprušlí a něco důležitého vykládá plyšovému lvíčkovi. Možná to, jak parádně "vystřelil" dudílek z pusinky a jak mu ho zpátky přinesla jeho milovaná maminka.
Je tma. 3:20 ráno. Z nějakého neznámého důvodu jsem vzhůru. Ne. Není to neznámý důvod. Já to, ženy, zjistila. Je to mateřstvím. Kdo nezažil, nepochopí. Kdo zažil, přikyvuje:)
čumím do stropu a říkám si (samozřejmě potichu), proč? Irenko, proč? A nyní nastává ta chvíle, kdy matka správně vytgušila, že se má probudit, neboť TO přijde.
Po mé levici postýlka se 7-mi měsíčním dítětem. Sleduji přikrývku v temnotě, která se ve spodní části nazvedává a slyším vrzání postýlky! Je to tu! Hemžení na matraci. Občasný náraz do šprušlí. A nyní oskarový výkon mého (promiňte, NAŠEHO) syna! Slyším mlask, mlask, mlask a ........PLONK! Dudílek vystřelen z malinkatých úst letí, letí, letí (řve Zadar do hlasné trouby) a bum už je na zemi. Marně přemýšlím, kdy se naposledy vysávalo a vytíralo. (Upozorňuji zde na "Se vysávalo, se vytíralo"!) Vyčkávám. Snad už jen nechce dudlat. Ach, bože, matko! Jsi stále tak naivní?! Tato akce je úmyslná! A Vítek začíná. "aaaaa.....eee-eee......". Nejsem si jistá, zda zpívá Podvod od bří.Nedvědů nebo rýmuje V komoře je myš. Další nárazy do šprušlí. Zvedám se a hledám marně dudlík na zemi. No nic musí pomoci můj přítel-mobil. Jako světluška nacházím dudel, samozřejmě kdesik pod postýlkou. Opatrně vstávám a odcházím do koupelny jej umýt. Dítě zatím pěje své árie. Aspoň že nebrečí:)
Přicházím do pokoje a svítím si mobilem. V postýlce nacházím rozjařené dítě, které mává ručičkama a směje se od ucha k uchu. Co, že vidí matku? Pche! Dudel je zpátky! Ztišuji árii dudlíkem a opět ulehám. Mlask, mlask mlask....už usíná.Hurá!
Po mé pravici můj muž. Nevím z jakého důvodu si myslí, že i když bydlíme v paneláku, je dobré vykácet půlku lesa a zrovna nyní chystat dřevo na zimu......není možné jej slovně napomenout. No nic na řadu přicházejí ruce a nohy. Žďuch, žďuch. "Co je?" probouzí se. "Chrápeš!" "Nechrápu!"
Je 3:35 poslouchám "řev" cirkulárky, sleduji blikající Nanny....usínám.
Ráno nacházím své dítě otočené. Místo nohou hlava, místo hlavy nohy. Vesele si kope do šprušlí a něco důležitého vykládá plyšovému lvíčkovi. Možná to, jak parádně "vystřelil" dudílek z pusinky a jak mu ho zpátky přinesla jeho milovaná maminka.
Žádné komentáře:
Okomentovat